NÁVRAT NA VSTUP DO NOVOMĚSTSKÉHO KURÝRA.

"LÁZNĚ REZEK" - JSOU STÁLE VZÁCNOU LOKALITOU A PAMÁTKOU V OKOLÍ NAŠEHO MĚSTA? Vloženo 24.2.2021

Podívejme se, co najdeme ve Wikipedii: Podle pověsti byla v nedalekém Klopotovském údolí asi v 15. století nalezena sedlákem Mertou z Blažkova stříbrná ruda. Místo nálezu však tajil, tajně rudu kopal a následně jí prodával. Mnohem pravděpodobnější však bude, že se o těžbu stříbra pokoušela místní vrchnost. O této těžbě se však nedochovaly žádné písemné památky. Zůstává však spekulací, zdali zdejší těžba stříbra nestála i za založením Nového Města nad Metují. Jediným pozůstatkem těžby je tzv. Mertova díra známá již v 16. století. Německy psaná kniha o hornictví, kterou si měšťan Macek vypůjčil v roce 1550, uvádí "novoměstské stříbrné doly". Stříbro z nakopaných rud mělo být taveno přímo na zámku. První písemná zmínka o Rezku je k roku 1610, kdy zde na mohutném stromě nedaleko studánky visel obrázek sv.Barbory, patronky havířů. Dolování rudy bylo přerušeno třicetiletou válkou, zdejší voda ze studánky však byla stále populární. Věřilo se, že voda ze studánky má zázračné účinky, a že vrací zrak nevidomým. V roce 1736 zde byla postavena kaple sv. Barbory a spolu s ní i malá lázeňská budova. Pro údržbu kaple zde byla postavena též poustevna. Poustevník zde vybíral za lázeňské koupele. Z vybraných peněz byla založena nadace, ze které byla hrazena údržba kaple a pořádání pravidelných bohoslužeb. Od obce koupil Rezek i s lesem 27. května 1792 hrabě Antonín Leslie. Nechal roku 1793 starou budovu zbořit a na jejím místě nechal postavit novou větší zděnou lázeňskou budovu s jedním poschodím. Nová lázeňská budova byla vystavěna včetně nové cesty k ní v roce 1801. 22. února 1802 byl hrabě Antonín z Leslie raněn ve Štýrském Hradci mrtvicí. Dědici panství knížata z Dietrichsteinu neměla o lázně zájem. Jejich úpadek završily Napoleonské války a státní bankrot v roce 1811. V letech 1813 a 1814 byly pak lázně přeměněny na lazaret pro raněné Rusy z bitvy u Lipska. K obnovení lázní došlo až v roce 1875, kdy došlo k výstavbě nové lázeňské budovy. Lázně se staly velmi populárními mezi umělci a básníky. V roce 1877 je navštívil Jan Neruda společně s Miroslavem Tyršem. Sokol Tyrš zde venku cvičil a kondici si udržoval vynášením těžkých kamenů do kopce. Neruda zase o lázních Rezek napsal: Kdo z měšťáků hledá osvěžení v romanticky krásné krajině, lepšího místa si ani nemůže přát, za dva dny je přírodou vykoupán. Člověkem zavládne tu všeobecná, ničím nerušená spokojenost. Oba dva tyto návštěvníky připomíná od roku 1934 pamětní deska odhalená zde na restaurační budově 28. října 1934. Oživením byly časté lázeňské návštěvy houslového virtuosa Jana Kubelíka, který zde trénoval na své koncerty. K dalším hostům patřily spisovatelka Růžena Svobodová, spisovatel Josef Holeček a herec Eduard Vojan. Lázně nejsou v provozu a chátrají. A podívejme se, co je napsáno o "Lázních Rezek" v knize "Nové Město nad Metují a jeho kraj", která vyšla na začátku druhé světové války. Je tam dlouhý článek, já zde dávám jen jeho úplný závěr: Později byla budova jakž takž opravována a přece, jak r. 1876 novoměstský starší kaplan Emanuel Peiger napsal do pergamenové listiny, vložené při opravě kapličky do báně ve věži, "ačkoli lázně v Rezku v prabídném stavu jsou, přichází místo to pro jeho krásnou polohu a zdravou léčivou vodu v oblíbení, takže za pachtýře pana Františka Tomka, souseda v Novém Městě, zdaleka přicházeli hosté tam na pobyt letní, že ani místa se nedostávalo a mnohým žádost odepřena býti musela. Nedostatek ten povzbudil paní Karolinu Mráčkovou, vdovu a majitelku domu v Praze, že dala vystavěti nad kaplí sv. Barbory u lesa letní dům, ve kterém již r. 1875 výletníci bydleli" (nyní Smolákova restaurace1). Koncem roku 1886 byla budova důkladně přestavěna nákladem 36 tisíc zlatých; zejména vystavěn veliký sál, ale když pak novoměstské panství koupil nynější jeho majitel pan Josef Bartoň- Dobenín, dostalo se budově nynější vkusné úpravy. Bylať r. 1922 zvýšena o jedno patro, dána jí nová střecha, opravena fasáda a zřízena rozsáhlá vzdušná veranda. Tím přibyly 23 pokoje, takže jich je nyní 44. A od té doby je tu stále živo, po celé léto všecko je úplně obsazeno a jak se zdá, hostům se tu líbí dokonale. V r. 1939 ji koupila YWCA. A ještě jeden článek z té knihy: Jan Neruda v lázních Rezku v červenci r. 1877. (Originál jeho feuilletonu v Národních Listech 19. července 1877.) Nalézám se právě v Rezku, třicet čtyři zeměpisné stupně východně od ostrova Ferro, čili malou půlhodinku od Nového Města nad Metují. A léčím se tu "klimaticko-hydropaticky", jak mne přítel Sladkovský ubezpečuje. To je velmi obtížné léčení a vyžaduje ne málo ducha. Hlavní předpisy jsou: velmi mnoho běhat po lesích, velmi mnoho jíst a velmi mnoho pobíjet škvorů. Zvláště to poslední je zdravé pro tělo i ducha, neboť nás to přivádí do bezprostředního styku s přírodou a styk ten nás nejen sílí, nýbrž i zjemňuje a šlechtí. Nechci se chlubit, ale zdá se mi, že zdejší škvor jeví ke mně náklonnost zcela zvláštní, přímo dojemnou. Mám jich pořád plno, ano navštěvují mne i na mládeneckém mém loži. A ukazováček pravé mé ruky pohybuje se neúnavně jistým směrem kupředu a nabyl již zručnosti přímo mistrovské. Malebným, zcela zvláštním hnízdečkem je to Nové Město nad Metují! Vypíná se na skále pitoreskně jako směle myšlená městečka vánočních jeslí, profiluje se co nejrozmanitěji svými různými, se skaliny shlížejícími výstupky, věžmi, branami a divoce se kupícími budovami. Kolem města se otáčí romantické, šťavnaté údolí, jímž se svěží Metuj žene. A jiná krásná údolí zarývají se kolem do hor jako temně zelené paprsky s kadeřavými stráněmi, s kyprým dnem. Vidím Město, jakmile vystoupím z domu, bělit se před sebou, vidím vystupovat páru jeho ú- dolí a vidím daleko přes ně do severních a východních končin vlasti - bílou věž jose- fovskou, věže králohradecké, Sněžku. - Ta naše vlast je jako loktuška našich českých babiček: rozvaž kterýkoli v uzlíček zamotaný cíp, odevšad se na tebe usmívá několik pečlivě schovávaných dukátů. - Zdejší hory mají víc měkkého půvabu než hory švýcarské, jsouť pokryty bohatými lesy. Taková, šťavnatým, sytě zeleným lesem pokrytá stráň vypadá, jako by byla pokryta kosmatým aksamitem a vždycky mám chuť natáhnout ruku přes údolí a pohladit stráň po měkké srsti. Ale nejde to. Rezek nalézá se půl hodiny od města. Místo Rezek skládá se z budovy hostinské, kostelíčka, jediné chaloupky vedle a jedné villy nahoře na koruně hory. Budova hostinská je uprostřed lesní stráně nad rozkošným údolím, má několik hostinských pokojů a asi čtyry lázeňské kabiny - nic více. Nějakým "lázeňským" místem tedy Rezek posud není, tím méně parádně lázeňským, ale bude jím! Kdo z měšťáků hledá osvěžení v romanticky krásné lesní krajině, lepšího místa si ani nemůže přát, za dva dny je přírodou "vykoupán". Člověkem zavládne tu všeobecná, ničím nerušená spokojenost - musím brzo zas z Rezku pryč, sic bych tu zapomněl kousat a nemohl bych být nadál českým žurnalistou. A živo je v Rezku vzdor číselné skrovnosti jeho. Je tu jen as 40-50 hostů, ale ti se všichni ovšem brzy znají, zábava je nenucená. Čtyřikrát za den se scházejí v restauraci a zdejší "Knobloch" (jmenuje se pan Tomek ten zdejší Knobloch) stará se o ně výborně - za ceny nízké zrovna až k smíchu. Doufám, že tou sociální poznámkou cenník páně Tomkův nepokazím. Pak se rozejdou v různých skupeních po lesích na krajinářské studie, každý den jinam, výběru je dost, a kdo nechce "se rozejít" a je náhodou ženat, koupí si od přívětivé babičky uzel hub a hraje si jich krájením a sušením, nebo si koupí "úbo- rek" (korový kbelíček proslavených novoměstských třešní), postaví jej před sebe a beře přírodu mezi zuby. Ale vyšel vrchno- panský zákaz na hledání hub a babičkám je zle. Člověk musí být spravedliv a nesmí se diviti. Takový uzel hub přijde, když je veliký, až na šesták, je to citelné poškození panské kasy! Ty malé výlety odtud jsou rozkošný. Stále nové a nové obrazy, pořád změna, hned divoká lesní romantika, hned lesní idylla. Kráčíš vesele kupředu, tu kouteček, že se srdce radostí choulí, tu zas rozhled, že se prsa náhle rozšíří a zrak tvůj orlem letí. A mezi to sem tam vtroušená, rozdrobená vesnička - a veselost zmizela. Ze všech domků vyznívá zimničně rychlý klepot tkalcovských stavů, spatříš-li člověka venku, je tváře vpadlé, chorobně bledé a kalné oko obrací se k tobě - němá, zoufalá žaloba. Až dvacet krejcarů vydělá zde denně pro sebe a celou rodinu tkadlec pilný, ale hodně pilný. Inu proč nesedí krkonošský tkadlec někde v Rudohoří, nebo proč není alespoň Němcem? Kdyby ptactvo nezpívalo po lesích, jediná píseň se tu neozve po celý rok! A co napsal ve své knize o Novém Městě pan Dvořáček (jenom krátký výňatek z dlouhého článku): Nejslavněji éru Rezek prožil v druhé polovině 19. století a potom ještě několik let před první světovou válkou. Dějinami opomíjený vynikající politik Dr. Sladkovský zde po žalářování hledal uklidnění. Neruda zde skládal své Kosmické písně, jak prozradila Tyršova manželka paní Renata. Miroslav Tyrš sem jezdil "sokolovat". Právě v roce 1877 se zde sešli všichni tři. Jóža Tomek, novoměstský pamětník, syn "šlupenského" Tomka, takto vzpomíná na Miroslava Tyrše: "V červnu 1877 dlel Tyrš na Rezku. Byl dobře ve městě znám. Lidé mu říkali bílý pan profesor, protože stále chodil v bílém plátěném obleku a bílé čapce. Když šel do kopce, nesl si dost velký kámen. Tak se tužil!" V roce 1883 Tyrš zahynul v divoké říčce v Alpách. Jezdíval sem pražský primátor Dr. Černý. Rektor Karlovy univerzity Dr. Emil Ott dojížděl na Rezek pravidelně 36 roků, Rezek si oblíbila vdova po básníku Hálkovi, houslový virtuos Jan Kubelík a Růžena Svobodovi O oblibu Rezku se přičinil i Jan Neruda svým fejetonem z 29. července 1877 v Národních listech. To vše, jako doklad jakou slavnou minulost má ten Rezek.

Zajel jsem se tam dnes podívat: Nejdříve několik fotografií. Ta první je z té staré předválečné knihy:       Že by ta díra do země byla ta léčivá zázračná studánka? Několik dalších informací: Celý areál (budovy a pozemky) koupila více než před rokem osoba jménem Pavel Malý, Mgr. (viz katastr nemovitostí). Je jednatelem firmy EDITOR s.r.o. Rezek je uveden jako jeho místo podnikání. Pokoušel jsem se najít internetové stránky firmy EDITOR, ale nepodařilo se mi to. Pokud bude mít někdo z mých čtenářů více štěstí, sdělte mi to. Z toho by se dalo vydedukovat, co se bude dít na Rezku. Nenašel jsem ani kontakt na pana Malého, abych se zeptal. Jak je vidět z fotografií, místo se na pohled nezměnilo. Jestli se nějaké změny udály uvnitř, nelze posoudit. Ale vypadá to, že pan Malý tam dosud s ničím nezačal. Okolí je pořád stejně zanedbané. A tak co tam asi bude? Bude místo opět vyhledávané turisty a dalšími návštěvníky? Ožije něčím? Nevíme.

Jindřich Buchal.